Příjmu druhého admina *INFO*

Povídky vycházejí:

Bílé květy lotosů - pondělí

Rain - úterý,pátek,neděle (15:00)


Aktuality

Co si myslíš o kamarádství kluka a holky? *ZDE*
Podmínky spřátelení-!DŮLEŽITÉ!- *ZDE*


           Lež mívá sice krátké nohy,ale někdy až nebezpečně dlouhé ruce a ke svým nohám je lhostejná.



Chladivá pírka černých křídel andělů 1/11 Setkání s Internal

27. září 2010 v 16:54 | Yuzuki Hazelrink |  Chladivá pírka černých křídel
Takže,první povídka na tomto blogu...Nebude žádné představení postav,rovnou se ponoříme do děje...Pokud tam bude číslo 2/14 znamená to,že je to druhý díl ze čtrnácti dílů a pokud tam nebude žádné číslo,je to jednorázovka..Tak,to na okraj a jdeme na povídku...

,,Položila prsten na stůl a přitiskla se k němu.Miluji tě,Chuane..."zaklapla jsem knížku.,,Všechny knihy co mi zanechala končí stejně.Se šťastným koncem..Nemá cenu hledat nejsmutnější knížku.."povzdychla jsem si.Posadila jsem se na postel a do ruky vzala šálek čaje.
Zzzzzz

,,Sama v tomhle bytě.Je to štěstí,nebo spíš neštěstí?Mám toto království jen pro sebe,ale zároveň se tu všude plíží tmavé stín,až to jednomu nahání hrůzu."Šálek jsem postavila na stolek a postavila se před zrcadlo.Do ruky jsem uchopila kartáč.Dlouho jsem česala své světle modré vlasy,jako jsem to dělávala,když jsem byla malá.Náhle jsem ucítila tepavou bolest v hlavě.Nohy se mi sami od sebe podlomily.Prudce jsem dopadla na koberec.Chytila jsem se za hlavu.Ta nesnesitelná tepavá bolest pronikala celým mým tělem.,,Co..Co se to děje?!"Zatmělo se mi před očim a rozalila se na posteli.a.Když jsem se probrala,měla jsem podivný pocit.Celé tělo jakoby načerpalo novou energii.Energii,kterou dosud nepoznalo.Najednou mým tělem projela prudká vlna.Zabolely mně lopatky.Něco se ze mně dralo.A chtělo to ven.,,ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ"zakřičela jsem a prudce oddychovala.Bolest zmizela,ale připadala jsem si nějak těžší.Postavila jsem se před zrcadlo,abych zkontrolovala,co se mi to stalo.Vůbec jsem to nebyla já.Stála tam šedovlasá dívka.S černými křídly.S rudýma očima.V podivných šatech.,,To přece nejsem já..."
dxewd
Moje vědomí se najednou dostávalo do jakési mlhy.Jako kdyby vše kolem mně byla hustá mléčná mlha.Obrazy,které jsem viděla,byly,jako bych je ani neviděla.,,Co to všechno znamená?Tohle je jako z nějaké pohádky.Ano,jako z pohádky.O princezně a nestvůře.Princezna v sobě nosila nestvůru a proměňovala se za úplňku.Copak jsem princezna?Nebo jako když se o úplňku proměňovali lidé ve vlkodlaky.Je úplněk?Sakra,nevidím na měsíc..."Šla jsem.Ale jakobych nešla já.Vedl mně někdo jiný.Někdo jiný byl v mém těle.,,A já s tím nemůžu nic dělat."Vyšla jsem na ulici.Všude byla tma.Možná byla i zima.Mé tělo se stalo najednou necitlivé.,,Když to vezmu ze všechn krajů,je tu někdo,kdo mně ovládá a mám na sobě jeho vzhled."Nemohla jsem nic dělat a tak jsem jenom pokračovala temnou ulicí mezi alejí stomů.Lampy tu nebyly,proto jsem tudy nerada chodila.Vždy jsem se bála tmy,bouřky a krve.To byly moje jediné slabiny.A netušila jsem,že tohle vše mně dnes potká.Moje nohy nevydávaly žáný zvuk,možná k tomu byly ty boty uzpůsobené.,,Právě teď hraju v nějaké bizardní pohádce pro malé děti.Z princezny se stávají zrůdy jenom v pohádkách.Ale ta dívka,která teš ovládala moje tělo,rozhodně nebyla zrůda.Byla moc hezká.Co je zač?"ptala jsem se.Najednou jsem uslyšela kroky.Byly to těžké mužské kroky.Šly proti nám.Za chvíli jsem zahlédla muže.Bylo mu asi třicet let,měl hnědé kudrnaté vlasy a do očí jsem mu neviděla.Uvažovala jsem,co mám dělat.Rozhodně není normální,aby se dívka procházela po tmavé noční ulici a již vůbec ne v takovýhle šatech.Muž se na mně podíval.V jeho očích byla zlost a zášť.,,Nenávidí tu dívku?Nebo nenávidí mně?Chci znát odpovědi..."Mé rty se pootevřely a vyšel z nich nejdřív zvuk a potom slovo.Nebyl to můj hlas.Tenhle hlas byl tichý,klidný a nesmlouvavý.,,Iči jedna,ni dvě,san tři,yon čtyři,gopět,roku šest,SHIZEMŘI!"Jakmile jsem vyslovila,nebo spíš vykřikla to slovo,které se mi vtisklo do paměti,muž vytřeštil oči,z hrdla mu vystříkla krev a dopadla na šaty.Poté bezducha spadl na zem.Zůstal nehybně ležet a přestal dýchat.Z úst mu vytetekla loužička krve,ne větší než byla moje dlaň.Toto drama se mi odehrálo přímo před očima.Znovu mi začala třeštit hlava.Kdybych tady měla zrcátko,nejspíš bych viděla jak se rudé oči mění ve světle modré a šedivé vlasy postupně modrají až dostanou světle modrou barvu.A oblečení se pomalu změnilo v mojí čistě bílou košili,kterou jsem měla na sobě.než jsem se přeměnila.Teď už ale nebyla čistě bílá.Tam,kam stříkla krev se teď skvěla krvavá skvrna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama