Příjmu druhého admina *INFO*

Povídky vycházejí:

Bílé květy lotosů - pondělí

Rain - úterý,pátek,neděle (15:00)


Aktuality

Co si myslíš o kamarádství kluka a holky? *ZDE*
Podmínky spřátelení-!DŮLEŽITÉ!- *ZDE*


           Lež mívá sice krátké nohy,ale někdy až nebezpečně dlouhé ruce a ke svým nohám je lhostejná.



Leden 2011

Nebudem tu, nebudem...

15. ledna 2011 v 20:41 | Yuzuki von Hazelrink |  Správa blogu
Jakuž jste si možná všimli,už dlouho jsem nenavštívila vás,moje dear SBénka...Teď,před pololetím,píšeme testy a moje debilní máma je úřímo nepříčetná,když trávím čas na blogu..Proto tu teď opět chvíli nebudem..Možná sem tam přidám nějaký ten článek,možná ne..Mrzí mně,že ás neubíhám a přichází o Yukiku povídku Nebezpečná láska,kterou jsem začala číst a velmi se mi líbí,o Yumičiny překrásné obrázky a zajímavé recenze a články,o Niigatiny články o mém zbožňovaném Lovely Complexu a nebo o články Arisy a a LittleSasy...
Naposledy jsem v tomto měsíci své drahé zlatíčka navštívila...
Doufám,že(i když vás o to žádám už po tolikáte) tu na mně počkáte..
Pac a Pusu Vaše Yuzuki-nee

Stříbrné slzy - Vykoupení

10. ledna 2011 v 13:08 | Yuzuki von Hazelrink |  Společné povídky
Tahle povídka není nic moc.Je to pouhý výplod mé fantazie,ale doufám,že alespň trochu pochopíte,o čem to bylo..Je zde použitý jeden výraz z Kuroshitsuji II.,schválně jestli chytré hlavičky přijdou na to který...

,,Musíš to přijmout...Neexistuje jiná možnost.."
,,Ale já je nemůžu odpustit.Nemůžu odejít.Nejsem připravená.."odpověděla tiše.Ostře na ni pohlédl.Přistoupil až k ní,chytil ji za ramena a prudce s ní zatřásl.
,,Jak to myslíš,že nemůžeš.Kolikrát ti to budu opakovat.Půjdeš se mnou a UDĚLÁŠ TO!"zakřičel.Vyděšeně na něj pohlédla.Takovéhle ho neznala.Vždy byl klidný a nikdy na ni nekřičel.
,,Sasho..."zašeptala.Roztěkané oči se mu zklidnily,ruce pustily její ramena a klesly k zemi.Černý plášť mu díky zuřivému větru povlával ze strany na stranu.Otevřel pusu ale hlas z nich nevyšel.Chtěl se jí omluvit,ale nemohl.Zklamaně pokrčil rameny.Řád Kreuzen nedovoluje brát zpět své činy.Sklopil hlavu.Temné mraky zakryly Měsíc a na zemi přestalo dopadat bledé měsíční světlo.Stáli tam v tixhosti,ani jeden z nich nemluvil.Když mraky odkryli měsíc,bledé paprsky naposledy posvítily do jeho ledově modrých očí a studený vítr mu přočechral lésklé černé vlasy.Poté se rozplynul jako dým.
,,Co je vlastně zač?..."zašeptala do tmy.Pomalu ocházela do stínů,míříc vstříc domovu.Nikdo ji tam nečekal,přesto se necítila opuštěná.Přikryla se teplou pokrývkou a zavřela unavené oči.Ráno ji probudily teplé sluneční paprsky.Nešla do školy.Měla na starosti důležitější věci.Šla tam,kde ho viděla naposled.Temný park,mýtina skrytá před sluncem.Věděla,že tam je.Vystoupil ze stínů.
,,Už jsi to konečně pochopila.Poslední Zítřek se rychle blíží.A ty odejdeš společně se mnou..."
Bylo to jeho poslední upozornění.Byl jen Převozník,přesto si ho zamilovala.Milovala jeho chladný pohled,jeho kamennou tvář.Nejraději by před ním poklekla a zůstala s ním navždy,věděla však,že již nemá mnoho času.Šla k němu.Věděla,kde ho najde.Také věděla,že ve svém srdci nemůže mít při Posledním soudu dva muže.Neobtěžovala se klepat a vyšplhala se k jeho oknu.Odsunula ho a vlezla dovnitř.Již spal a tiše dýchal.Studenou dlaní mu přejela po víčkách a pokračovala ke rtům.Otevřel hnědé oči.Pohlédl na ni.Netušil,jak se tu vzala,ale přesto se zvedl z postele.Na nic nečekala a obejmula ho.Nevěděl,co dělat a tak jen mlčky stál.Chytila jeho hlavu do dlaní a políbila ho na rty.,,Tohle je SBOHEM..."znovu ho políbila.Nerozuměl jejím řečem.Chtěl jí sáhnout na čelo v domnění,že má horečku,ale pouze otevřené okno a studený vítr naznačovaly její návštěvu.Poslední rozloučení s její první láskou.Teď však milovala někoho jiného.Nesměla pochybovat.Druhá návštěva vedla k její nejlepší kamarádce.Ta jí přijmula v domnění,že se potřebuje o něčem důležitém poradit.Řekla jí všechna tajemství a dala jí sbohem.Poutlovala se nocí.Nevěděla,co má ještě dělat a tak si šla sednout na studenou dřevěnou lavičku.Lampa nad ní bledě osvětlovala její hnědé vlasy,jež skrývaly překrásné modré oči.Kdyby vám zbýval jediný den života,co by jste dělaly vy?
,,Chtěla jsem toho tolik udělat.Chtěla jsem dodělat školu.Chtěla jsem cestovat.A být veterinářkou.Prosté sny dítěte.Proč jsem to nestihla?Kdyby jsem se lépe učila,chtěla jsem jít na vysokou.Nic z toho mně nečeká...."Její oči neměly daleko k slzám.Na ramena jí dopadly teplé jemné ruce.Obejmul jí.
,,Vím,jaké to je.Jsem pouhý Převozník,ale zemřu s tebou.Měla jsi alespoň část života,já neměl žádný.Mám jen jediný úděl,ty jsi jich měla mnoho..."Přemýšlej nad tím..."zašeptala a opět zmizel.Objeví se v tu nejhorší chvíli.Jen aby jí přinesl bolest.Snaží se jí připravit.Na její poslední den."Bezmocně se sesunula do ledového sněhu a do očí se jí tlačily slzy.,,Žít a zemřít,to je pděl člověka.Proč zrovna já jsem Marie?Život mám před sebou,nechci jí být.Mohla jsem žít,musím zemřít.Mohla jsem se zamilovat,lásky se musím vzdát.Mohla jsem mít přátelství,musím jej zahodit.Slovy se nedá vylíčit smutek.Neexistují vhodná slova..."Hlava padla na rameno a zavřela oči.Sníh padal na její tváře a vytvářel ledové slzy.Poslední den,poslední noc,jak žalostný osud.Když se probrala,byla stále tma.Co dělat?Přemýšlela.Zachránit si život!Napadlo jí.
,,Hoheotararuna Ronderotareru!"křičela do ledového vzduchu,který jí štípal do úst.Opřela se o strom a zvezla se na zem.Řekli jí,že je to kouzlo na přivolávání víl.Nefunguje.Praštila pěstí do do země takovou silou,až se jí spustila krev.Barvila bílý sníh do ruda.,,Já ještě nechci zemřít,ještě ne..Ještě nechci..Zemřít..."slzy jí stékaly po tvářích.Byl tam.Když brečela,když se smála,připomínal jí její úděl.,,Je čas jít?"zeptala se s uslzenýma očima.Vzal ji za ruku a zvedl ze země.Bosýma nohama našlapovala po studeném sněhu,boty někde zapomněla.Za sebou zanechávala krvavé stopy.Vedl ji temným lesem.Mýtina,stříbrný kříž.Vše se lesklo.Přišel.Nový Zítřek.Tak brzo.Pod křížem stály postavy.Mnoho postav.Vpředu v bílých kápích,vzadu v černých.Neviděla jim do tváře,jen postupovala ledovou cestou.Spasí svět,ale za jakou cenu.Vykoupí svět,ale výměnou za její život.Předtím se převlékla do bílých šatů,teď jí však studily na kůži.Romeo,proč jsi Romeo?vzpomněla si na Shakespeara.,,Marie,proč jsem Marie?"zamumlala.,,Protože přineseš vykoupení světu prosáklému hříchy a zlobou.Čistá neposkvrněná bytost."odpověděl jí.Zastavila se a otočila se k němu.Prudce ho obejmula.Překvapeně vytřeštil oči,ale po chvíli přiložil ruce na její záda a obejmutí opětoval.,,Jsi poslední,koho uvidím,koho znám.Všeho jsem se již vzdala,ale tebe se vzdát nedokáži.Je to hřích?"zašeptala.,,Ne,to není hřích.."přitiskl ji k sobě.Vyprostila se z jeho obětí a poklekla na svém místě pod křížem.O nohou jí vykvetly lilie.Přemýšlela,s kým se ještě nerozloučila,nebo co by chtěla udělat.Všichni v kápích měly sklopené hlavy,přesto z některýchtváří padaly horké slzy do sněhu a rozpouštěly čistý sníh.Přistoupil k ní starý muž,černá kápě,stříbrný kříž.
,,Požehnaná dcero,Marie.Přines spásu světu.Amen..."poklonil se před ní.Uctívají mně,malou holku.Co by jsem ještě mohla udělat?Poslední den má být přece krásný,proč se cítím smutně.Odcházím.Už nikdy tento svět nespatřím...přemýšlela.Nejraději by teď propukla v hlasitý a srdceryvný pláč.Zvedla bledou ruku do výše.
,,Tmu v světlo,smrt v život,hřích v odpuštění.Svět naplněný hříchy bude očištěn Bohem výměnou za čistou Marii.Nechť přinese spásu národu a všemu na zemi.AMEN..."nedokázala již udržet slzy.Sotva jí Amen proklouzlo mezi rty,z očí jí začaly téci slzy.Bylo jí vše jedno.Stříbrné slzy,které vypouštěly modré oči dopadaly na zem,měníc se v překrásné čisté bílé růže.Slzy vykoupení.Sasha k ní přistoupil.Oči jí pohasly a tělo bezvládně spadlo do Sashovi nádrže.Všichni plakaly a ten den se spustil na zemi studený déšť a bílý sníh.,,Amen..."pokývnul Sasha a s dívkou v náručí se vydal na útes.Bez přemýšlení skočil spolu s ní do průzračného jezírka.Letěl a přemýšlel,že on chtěla taktéž udělat spousta věcí.Jakožto převozník však musí její duši převézt k Bohu.Zemřel spolu s ní,s ní v náručí.Byl šťastný.Zavřel oči.Studená voda se k dotkla,necítil však nic.Jejich těla se proměnily v bílé bubliny,které se utvořily na hladině a vznesly se k nebesům.
Když se probrala,ležela.Všude byla černá tma,jenom bílé šaty rozvěcovaly temnotu.,,Světlo za tmu,odpuštění za hřích.."zamumlala opačně.Najednou uslyšela hlas.Byl tichý,přesto rozuměla.,,Co si přála ze všeho nejvíc?."Ano,povinností Marie je při osudné chvíli si něco přát.Tohle byl nejspíš Poslední soud.Nečekala,že bude vypadat takhle.Kdyby chtěla lhát,odpověděla by,,Mír na Zemi..."Jenže nechtěla lhát.To co chtěla ze všeho nejvíc bylo... ,,Žít.."zašeptala.Někdo jí položil ruku na čelo a pohladil ji po vlasech.,,Správně.Tak tedy žij..."zavřela oči.Slzy jí koutky proklouzly ven.Kéž by mohla prožít svůj život znovu...
Zpěv ptáků,jako u nich doma....

Urahara x Dr. House

7. ledna 2011 v 9:09 | Yuzuki von Hazelrink |  Ostatní
Anglická a česká verze,psala jsem to tam já,případné chyby v překladu na mě.No comment...
iuz
uztg

WANTED...

5. ledna 2011 v 7:12 | Yuzuki von Hazelrink |  Správa blogu
ikujzh
Hledám tuto dívku.Nevím,z jakého je anime nebo jak se jmenuje a právě o tyto dvě věci vás žádám.Jestli víte,z jakého je anime či její jméno.Naposledy byla spatřena před školou,nejspíše před základní,protože nosí její uniformu.Dále je tu ještě jeden její obrázek,ze kterého by jste ji,ale mohli hůže identifkovat.
kjkjkj

Kozy jako vozy... ^^

3. ledna 2011 v 17:04 | Yuzuki von Hazelrink |  Anime obrázky
Tak toto jsou kozy.mně se ten obrázek nelíbil,ale bráškovi jo,moment,bráškovi,co to píšu.Spíš tomu kreténovi,co mi čumí za zádama na klávesnici...(A máš to! xD)
Nechápu,jak může tohle být hlavní postava anime...Tedy,nechci vám kazit váš názor,ale mně se nelíbí....
jhgfd